Mnohostránkové znění takzvaného Etického kodexu divadla byli nuceni minulý měsíc podepisovat zaměstnanci společnosti Divadla Kladno, s.r.o. Jenže autoři tohoto veledíla asi nepočítali s tím, že by se jeho znění mohlo dostat mimo prkna, která znamenají svět. A to přímo na sociální sítě, kde během chvíle patnácti stránkový paskvil sdílely stovky uživatelů. Kodex byl tak bizarní, že se Kladno opět dostalo do mediálního povědomí. Bohužel opět kvůli nekalým praktikám vedení.
Kladenské divadelní scéně uštědřilo její vedení další ránu. Začátkem června obletěl vedoucí pracovníky e-mail s pokynem paní jednatelky Ireny Žantovské. Své "podřízené" měli informovat o pravidlech Systému řízení compliance a Etickém kodexu a odevzdat podpisy svých "podřízených" (paní Žantovská má evidentně toto slovo ráda) na personální oddělení.
Ten si za svůj otřesný obsah vysloužil již mnoho přízvisek a přezdívek a stal se terčem nejednoho novináře. „Je především důkazem totální neschopnosti vést divadlo. Zmatečný elaborát nesplňuje ani parametry vnitřní normy, je to snůška nesmyslů, v nichž čteme pasáže z různých zákonných norem od zákoníku práce až po legislativu tykající se hanobení rasy, sexuální orientace, vyznání apod.," komentuje Jana Machalická, divadelní kritička vedoucí kulturní redakci Lidových novin ve svém článku a dodává „Nic trapnějšího a hloupějšího než tento soupis za posledních třicet let z českého divadla nevzešlo a právem tento elaborát vzbuzuje pochybnosti o svéprávnosti jeho autorů, o schopnost řídit divadlo a umělecky jej rozvíjet ani nemluvě."
Co ale bylo problémového na Etickém kodexu?
Bodů je opravdu mnoho, pro ušetření očí čtenářů proto vypíchneme jen ty nejdůležitější. Tím je například nově vzniklá funkce "compliance officera". Tedy Velkého bratra, který dohlíží na dodržování všech bodů z kodexu. Za tímto Vrchním bonzákem měli chodit zaměstnanci divadla nejen pro vysvětlení, o čem vlastně Etický kodex je, ale herci byli nabádání k tomu, aby se nebáli donášet na své kolegy v případě, že kodex poruší.
Jenže podle Etického kodexu se Etický kodex poruší, pokud herci nebudou trpěliví, nebudou poslouchat pana režiséra na slovo, nebudou vždy ovládat své emoce (které evidentně do divadla nepatří) a hlavně tedy nesmí dlouze zírat na kolegy. Chudáci herci asi museli naprosto nevěřícně koukat na věty typu:
"Nikdy nedám na doporučení příbuzných, známých ani kritiků, jak mám změnit svůj herecký projev. Vždy se poradím s režisérem."
"Každé představení budu hrát na maximum, bez ohledu na malý význam role nebo velký význam mých osobních problémů."
"Nikdy se nenechám neúspěchem odradit, ale vezmu si z něj ponaučení."
„Celý „Etický kodex“ a navazující „Systém řízení compliance“ se nese v duchu bolševických manýrů s nařízeným bonzováním prohřešků a postihy, pokud tak zaměstnanec neučiní. Části dokumentu, nápadně se podobající komunistickému: „Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná…“, jen zdůrazňují mentální úroveň autora, pokoušejícího se nařídit zaměstnancům praktiky z dob, kdy jsme si o lidské důstojnosti a svobodách, mohli nechat jen zdát," vyjádřil na svém blogu pro Reflex Dan Černohorský „Nařízení dramaticky zasahující do ústavních práv na svobodu projevu, lidské důstojnosti, listovního tajemství, svobody pohybu, svobody myšlení a svědomí a v neposlední řadě do práva na obhajobu, práva vyjadřovat se k důkazům a navrhovat je a práva odepřít výpověď, může v demokratické společnosti nařídit jen duševní a morální mrzák."
Jeden z největších zásahů přináší totiž Etický kodex v bodech, které dávají najevo, že zaměstnanci divadla si v případě podezření na cokoliv, zaslouží být sledování. Nebojte, ne "nadměrně" ale "přiměřeně".
"Společnost Divadla Kladno s.r.o. nikdy neobtěžuje zaměstnance nadměrným sledováním či „slíděním“ v jejich soukromých záležitostech. V zákonem stanovených případech je společnost oprávněna zaměstnance na pracovišti sledovat a v případě důvodného podezření též nahlížet do e-mailů rozesílaných z pracovních adres."
Pokud se tedy přiměřeným slíděním zjistí, že zaměstnanec dělá něco, co není chlebodárci jakkoli po vůli, tak přichází na scénu ta nejhorší část celého kodexu: Pokud by byl kdokoliv probírán před kárnou komisí, nemá práno na vlastní právní zastání v podobě advokáta. Ano. Kladenský Etický kodex je nadřazen základním lidským právům.
Dohra
V reportáži v pořadu 168 hodin na ČT, kde jednatelka Žantovská odmítla vystoupit, jsme se dozvěděli jen to, že kodex byl pracovní verzí. To ovšem zcela vyvrátila interní komunikace v divadle, která, stejně jako kodex, byla zveřejněna. Dokument předložila uměleckým vedoucím a nařídila, aby herci svým souhlasem potvrdili, že se s dokumentem seznámili. Vedoucí souboru to ale odmítli udělat. „Vlastně hned po prvním laickém přečtení jsme v podstatě usoudili, že tam jsou jisté sporné body, nebo i když člověk není právník, tak tam jsou body, které ho zarazí,“ řekl umělecký šéf divadla Martin Vokoun.
Jediné, co se tak dá paní jednatelce, která dokázala Divadlo F. X. Šaldy v Liberci za pouhý rok uvést do těžké finanční i umělecké krize, věřit, je skutečnost, že si dokument v tomto znění žádala kladenská radnice. Vedení města ale stejně jako Žantovská od tohoto Návodu pro Bonzáky dalo ruce pryč. Po vlně drsné kritiky se navíc rozhodla koalice celý kodex stáhnout a předstírat, jako by nikdy nebyl. Obdobné praktiky sice za dob Rudého Kladna fungovat mohly, ale v době internetového zpravodajství a sociálních sítí tento styl vedení městských společností už opravdu “neletí“.
Celé znění Etického kodexu můžete naleznout v příloze tohoto článku...
