Vážení čtenáři,
poslední podzimní měsíc je právě před námi, za sebou máme naopak volby do poslanecké sněmovny. Slíbil jsem vám, že se k nim rozepíši právě v listopadu, a nejde mi to úplně snadno, protože poprvé ve svém životě jsem svědkem nerespektování volebních výsledků. Od finálního spočítání hlasů můžeme sledovat uměle vyvolávané či přiživované kauzy, petice, demonstrace a manifestace.
Angažují se v nich aktivisté, ale i sportovci a umělci, kteří se často nebrání brát peníze za kdejakou bizarnost, ale zároveň se musí veřejně politicky vymezovat. Zářným příkladem je bývalý hokejový brankář Dominik Hašek, který si svými komentáři solidně ničí vlastní renomé a velká část republiky už jej nevnímá jako hrdinu, ale jako klauna. Smutné. Jmenovat ale můžu i pana Jana Hřebejka, Zdeňka Svěráka, Jana Hrušínského... umělce, kteří jsou nepochybně skvělí ve svém oboru, ale přesně tito lidé se vyjadřují ke státní politice takovým způsobem, že si jen říkám, kam až ta naše manéž poroste.
A aby toho nebylo málo, tak jsem se bohužel díval na „Máte slovo“ s moderátorkou Jílkovou na téma Greendeal. Tento pořad mohu označit pouze za naprostou ostudu první kategorie a v České televizi nemá co dělat. Je to ale potvrzení toho, o čem nyní píšu. Novináři chtějí rozhodovat, kdo bude ministr zahraničí a aktivisté, kdo bude ministr životního prostředí a podobně.
Jsou to právě obdobně smýšlející lidé, kteří píšou petice a mají nutkání nařizovat, kdo co bude dělat, a hlavně, kdo co dělat nebude. S papírovými bannery stojí na ulicích a urputně chtějí, aby oni byli ti, kdo poskládají vládu, a nikoliv vítězná strana. Viděl jsem ve zprávách demonstraci proti Andrejovi Babišovi (ANO 2011), kam se dostavilo neuvěřitelných osm lidí. Počet je ovšem sekundární věc. Primární je společná vlastnost všech těchto jedinců, kteří se účastní shromáždění a požadují „zachování demokracie“. Jsem toho názoru, že volby, tedy takzvaný hlas lidu, jsou to nejdemokratičtější, co může být. Všichni tito lidé ale nedokážou snést, když volby nedopadnou tak, jak by se jim líbilo a automaticky proti výsledkům protestují.
Obdobné chování je naprosto neuvěřitelné. Já také kolikrát volím někoho, kdo nakonec nevyhraje, a prostě to musím přijmout. Například ve volbách prezidenta České republiky byli kandidáti velmi bídní a nebyl jsem s nimi spokojen. Ovšem volby někdo demokraticky vyhrál a musím to respektovat.
V neposlední řadě lze vidět velký rozdíl mezi celorepublikovou politikou a tou komunální ve volebních programech. Když s kolegy vytváříme program Volby pro Kladno, tak se jedná o náš návrh, jakým směrem chceme město dále rozvíjet. Náš program je zjednodušeně řečeno „město Kladno“, a jsem pyšný na to, že funguje.
V celostátní politice vidím pouze nestoudné snahy udělat naprosto cokoliv, co přinese hlasy, hádky, nevraživost, nekonečný boj o moc a posty, slyším neustálé hlášky o rozdělování společnosti...
Garantuji vám, že kdyby nějaký PR specialista poradil třeba STANu, že největším tahákem na voliče jsou ufouni, tak se nám zaplaví sociální sítě příspěvky, jak Vít Rakušan s hejtmankou Peckovou někde krmí opuštěné mimozemšťany. Přehnaná domněnka? Jen si vzpomeňte na předvolební „krotitele duchů“ v podání Pirátů běhajících po Praze potírat korupci čistícími prostředky a zjistíte, že k zeleným mužíčkům už letos nebylo moc daleko.
Referendum o ničem opět skončilo trapasem
Jinou bizarní kampaní a počinem z dílny STANu a Pirátů jsme bohužel byli navíc „obohaceni“ u nás na Kladně, protože jsme s volbami už podruhé zažili místní referendum o zákazu hazardu. K jeho platnosti je třeba účasti alespoň 35 % voličů, zúčastnilo se jich ale jen 25,10 %, tedy ještě méně než napoprvé. A to i přes skutečnost, že před samotnými volebními místnostmi stáli lidé (včetně sesbíraných aktivistů, kteří ani nejsou z Kladna) s bannery a přesvědčovali kolemjdoucí, jak mají hlasovat. Chování některých agitátorů, kteří mimo jiné zastavovali a nutili k hlasování důchodce, považuji za nehorázné a nepatří do dnešní společnosti. Bohužel normou už se staly nesmysly, urážky a lži, kterými tito sluníčkáři dokáží zaplavit sociální sítě.
Pokud by referendum nebylo uměle přilepené k volbám s celkovou vysokou účastí, nepřišel by k tomuto hlasování o ničem téměř nikdo. Město Kladno s hernami na svém území totiž žádný problém nemá, z nějakých 130 jich tu dnes funguje 9 a jsou pod zákonnou kontrolou. Nevznikají nám tu tak nelegální místa, kde se hraje úplně bez kontroly. Tedy černé herny, které se zpravidla začnou objevovat všude, kde se vyhlásí plošný zákaz. Nemluvě o tom, že se hráči přesouvají do online prostoru. Přesto se tu najde skupina aktivistů a pachatelů dobra z PirStanu, kteří chtějí všem dát jasně najevo, že do kasina prostě chodit nebudete. Stejně tak, jako nám neustále někdo říká, co si můžeme a máme myslet, co můžeme a máme říkat a s kým se můžeme nebo nemůžeme bavit. Jak jsem už psal výše, manéž se nám plní k prasknutí.
Rytíři paní Poldi, vzpomínka na naše výjimečné hokejisty
I tentokrát na chvilku zabrzdím na ledové ploše, konkrétně u pěkné vzpomínky na skvělé úspěchy kladenského hokeje, který se, pevně věřím, po letech strádání znovu nadechne k úspěchům. Robert Záruba mě začátkem října pozval na Kavčí hory k předpremiéře svého nového dokumentu „Rytíři paní Poldi“. Film vznikal šest let a pokud jste ho v televizi propásli, určitě si ho najděte na internetovém iVysílání České televize. Pojednává o mistrovských titulech, a hlavně o zlaté generaci kladenských hokejistů 70. let, kteří doslova dobývali svět.
V dokumentu vzpomínají Milan Nový, Venca Sýkora (oba na projekci nechyběli), ale také skvělý glosátor Ota Vejvoda starší, už bohužel zesnulý gólman Míra Termer, Milan Skrbek, Jan Neliba, František Pospíšil a také můj celoživotní přítel Franta Kaberle starší – mimochodem za mě největší pamětník, dá se říct kronikář kladenského hokeje a hlavně skvělý chlap. Jako malé dítě mě k nim bral táta do kabiny, s některými jsem se později potkal jako spoluhráč, trenér a teď se s nimi potkávám dál jako primátor… Samozřejmě osobní rovinu nemohu vynechat už jen proto, že se ve filmu celkem hodně mluví o mém otci, který nejdřív získal titul v roce 1959 jako hráč a v sedmdesátých letech stál u titulů v roli trenéra. Byl velkou osobností a solitérem, který šel za vítězstvím, vždycky si stál za svým a za tím, co považoval za správné.
Čtvrtstoletí Kladenských Vánoc v pohádkové atmosféře
Některé čtenáře možná následujícími řádky lehce vystraším, ale nezastavitelně se nám blíží adventní čas. Koncem tohoto měsíce zahájíme krásné jubilejní 25. Kladenské Vánoce, a to v sobotu 29. listopadu od 17 hodin Charitativním koncertem v kostele Nanebevzetí Panny Marie na náměstí Starosty Pavla. Vloni Kladno svým vystoupením okouzlil zpěvák Josef Vágner natolik, že jsem se rozhodl pozvat ho znovu a tentokrát dokonce se dvěma dětskými sbory. Po skončení koncertu se už tradičně můžete těšit na Slavnostní rozsvícení Pohádkového stromu splněných přání ozdobeného i obálkami dětí z dětských domovů. A hlavně pro děti jsme si tento rok připravili krásné zahájení Kladenských Vánoc v atmosféře pohádky Popelka, kterou nám pomůžou navodit Josef Vágner s částí našeho hereckého souboru, který mimo jiné právě Popelku uvede v Divadle Lampion už ve druhé polovině listopadu.
Ledovou plochu letos nově najdete v dolní části Zahrady Kladenského zámku, a to bez půjčovny bruslí. Součástí vyzdobené zahrady bude nově i stánek s občerstvením, abyste s dětmi nemuseli přecházet přes silnici na náměstí. Chybět nebude ani vánoční vláček, adventní stánky, živý betlém nebo pohádková truhla, jejíž výtěžek poputuje na dětské domovy. Novinkou budou tři ohniště, u kterých se zahřejete a pokud budete chtít, můžete si přímo na náměstí koupit i buřty, půjčit si vidlice a rovnou si je opéct.
Jak jistě víte, adventní čas se v našem městě nese i v rytmu koncertů, na které můžete přijít vždy od pátku do neděle. Nebudu zde vypisovat celý program, ale vystoupí u nás například Daniel Hůlka, Pokáč, Martina Pártlová, Petr Kolář, Wohnout, Adam Mišík, Jelen nebo Hlasoplet. Veškeré informace, a především celý harmonogram naleznete na www.kladenskevanoce.cz nebo na webu města.
Jednu z největších novinek jsem si prozatím chtěl nechat pro sebe, ale nakonec ji prozradím. Na náměstí letos umístíme dvacet metrů vysoké ruské kolo, které nabídne krásný výhled a myslím, že především pro děti se bude jednat o krásné zpestření při čekání na Ježíška.
Těším se, jak se vám Kladenské Vánoce budou líbit a doufám, že se už koncem listopadu u našeho pohádkového stromu uvidíme…
Mgr. Milan Volf,
předseda Volby pro Kladno a primátor Statutárního města Kladna
Text byl otištěn v měsíčníku Kamelot - listopad 2025.
