Kristýna Lafková (29 let) ukončila v roce 2015 studium na Vyšší odborní škole územně-správní a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky, s.r.o. Kladno s titulem DiS. a následně si dodělala titul Bc. na univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze v oboru evropská hospodářsko-správní studia. Byť se narodila v Písku, tak od tří měsíců jejího života bydlí na Kladně. Již přes pět let vede unikátní kavárnu U Kočičích tlapek – kočičí kavárnu s nabídkou domácích dobrot. Za posledních 5 let se jejímu týmu podařilo pomoci desítce koček, šíří osvětu o kastracích, pořádají charitativní bazárky a prodeje pro útulky a kastrační program Feliti.
Kristýno, co Vás vedlo ke vstupu do komunální politiky?
To je otázka k zamyšlení… Ale upřímně je to asi chuť a snaha změnit něco k lepšímu. Nejsem ten typ, co by si jen stěžoval, jak je něco špatně, ale jde a snaží se pro změnu něco udělat.
Nerada něco slibuji, protože nikdy nevíte, co se stane, jaké budou okolnosti a co vás na dané cestě čeká za překážky, ale snažím se pro to vždy udělat maximum. A vstup do komunální politiky je možnost, jak dosáhnout změny.
„Z vlastní zkušenosti mohu říct, že lidé ve VPK jsou opravdoví odborníci na svém místě."
Proč jste si vybrala zrovna Volbu pro Kladno?
Volba pro Kladno pro mě byla jasná volba. Myslím si, že opravdu pro město Kladno dělají, co se dá. Je těžké se zavděčit všem. Ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že lidé ve VPK jsou opraví odborníci na svém místě. Pokud za nimi přijdete s konstruktivním a smysluplným návrhem, tak vás vyslechnou, vysvětlí vám, jaké jsou možnosti. Volba pro Kladno je i pro mě, jakožto mladého člověka, jasnou volbou i v ohledu kultury a kulturního života na Kladně, který je pro každé město opravdu důležitý.
Jak vůbec vnímáte komunální politiku, když jste nově její součástí?
Víte, dřív jsem byla jako někteří Kladeňáci. Žila jsem v mylné představě, že je to přece jednoduché – „Něco se vymyslí a bez problémů se to udělá, kde je problém?“ Ale když se do něčeho pustíte, tak zjistíte, že to tak jednoduché opravdu není. Že to není jen o rozhodnutí jednoho člověka, ale za vším, co se stane, je opravdu hodně práce, řešení, diskutování a hledání možností, jak to vlastně všechno správně udělat.
Jak dlouho provozujete kavárnu U Kočičích tlapek? Kde a jak se vlastně zrodil nápad pustit se do takto specifického podnikání?
Kavárnu jsem otevřela 13. 5. 2017. Číslo 17 mě provází a asi nám přináší štěstí, protože 17. 2. 2017 jsem podepsala smlouvu na dům č. 17 a následně 17. 12. 2021 podepsala smlouvu na dalších pět let. Vždy jsem chtěla podnikat. Mamka mi v tom byla velkým vzorem, ale věděla jsem, že to chce něco jiného, něco specifického…a pak jsem zjistila, že existují tzv. kočičí kavárny. Dala jsem se do průzkumu. Následovala výpověď v práci a pustila se do toho.
Upřímně musím říct, že nebýt neskutečné podpory rodičů, asi bych do toho nešla, ale stojí při mně, ať se rozhodnu pro jakoukoliv hloupost… třeba, když jsem se rozhodla udělat si před dvěma lety papíry na motorku. (smích) Cesta byla ze začátku trnitá, ale teď zpětně si říkám, že to všechno za to stálo.
O kolik koček se staráte?
Aktuálně máme v kavárně 11 stálých kavárenských kočičích obyvatel. Tím to ale nekončí. Snažíme se pomáhat i kočkám bez domova – kastrovat, hledat domovy, pomáhat, dávat rady… přece jen za tu dobu už máme nějaké zkušenosti. Teď aktuálně máme ještě v našem depozitním pokojíčku dvě měsíční koťátka, které někdo nechal na pozemku ve Stehelčevsi. Bez lidské pomoci by zemřela. Až je vypipláme a povyrostou, najdeme jim milující rodiny. Celkově od začátku kavárny jsme pomohli cca 80 kočkám a koťatům bez domova.
Jak náročná je vlastně taková rozsáhlá péče o dobře fungující podnikání a kočičí kavárnu?
Když budeme brát jen práci v kavárně, tak každé ráno je o velkém úklidu. Vše se musí pořádně vyluxovat, vydesinfikovat, vytřít, otřít… Ať chcete, nebo ne, tolik koček má svůj pach a já nechci, aby zákazník přišel, a první, co ho trklo, byl zápach. Takže na úklidu si zakládám.
A samotný provoz kavárny?
Samotný provoz kavárny, kde jsem skoro každý den, je… náročný. (smích) Děláme si vlastní limonády, marmelády, dorty… všechno, co zvládneme. Péče o kočičky, pokud se nic neděje, je o tom, že je každý rok čeká prohlídka, očkování a odčervení. Samozřejmě přichází i problémy, protože ačkoliv to zákazníci myslí dobře, dávají jim šlehačku, dorty, palačinky, ale na to žaludek koček není přizpůsoben a následně jsme několikrát řešili i záněty žaludku. U koček velkou roli hraje i psychický stav, to jsme si vyzkoušeli především při uzavření v době koronaviru.
Jak se uzavření kavárny kvůli nařízení vlády projevovalo na psychickém stavu vašeho čtyřnohého týmu?
Jedna z koček nám například čůrala krev. Proběhla všechna vyšetření, léčba a nic nezabíralo. Až když jsme otevřeli, problémy zmizely. Prostě jim chyběla přítomnost lidí…
O své práci mluvíte s velkou láskou. Opravdu v ní ale nejsou i nějaká negativa?
Občas je to náročné psychicky. Když vám lidé volají, že pokud si jejich koťata nevezmete, tak je utopí a podobně... Rychle se rozkřiklo, že pomáháme i kočkám bez domova, a tak mám denně několik zpráv, hovorů, e-mailů s prosbou o pomoc. A když pak ještě máme v péči nějaké kočičky, tak se nezastavíme. Ale opět musím poděkovat své rodině, která mi s tímhle vším pomáhá. A všechno to za to stojí.
„Chtěla bych určitě do budoucna vybudování útulků pro opuštěná zvířata. Myslím, že to je opravdu věc, která nám tu schází..."
Co byste chtěla na Kladně nejvíce změnit?
Určitě do budoucna vybudování útulků pro opuštěná zvířata. Myslím, že to je opravdu věc, která nám tu schází. Naštěstí je na Kladně mnoho takových zvířecích andělů, kteří se starají o opuštěné kočky a psy, ale myslím, že v dnešní době je tento projekt nezbytný a potřebný. Nejde jen o samotný útulek, ale i o nějaký systém, kde se třeba nachází lokality venkovních koček, kde mají svá krmná místa a osvětu ohledně kastrací. Je toho spoustu, v čem je Kladno v tomhle bodě nepolíbené, ale opravdu mě těší, že je otevřené k tomu řešit tuhle problematiku. Jinak plně souhlasím s programem VPK, což je například řešení problému nepřizpůsobivých občanů a myslím, že další rozvoj kulturních akcí by byl skvělý.
Když se najde chvíle volného času, jak ho nejraději trávíte a co Vám dělá radost?
Když už mám volno, ráda někam odjedu.. I kdyby na den nebo víkend, protože když jsem na Kladně, tak pořád pracuji. Velmi ráda čtu, to je taková moje forma relaxu. Ráda trávím čas s rodinou, protože to nikdy není ztracený čas.
A největší radost mám, když mi přijdou krásné zprávy z nových domovů od koček, co jsme zachránili. Nebo když někdo jede přes celou republiku jen, aby se k nám do kavárny podíval, protože nás sleduje na sociálních sítích a udělá si výlet. To si vždycky říkám, že ta láska, s jakou se snažíme všechno dělat, je znát.
Kristýna Lafková pohledem Milana Volfa
„Kristyna Lafková mě obrovsky překvapila svým zájmem o dění ve městě a tím, jaký má ve svém věku rozhled. A naprosto neuvěřitelné je, jak dokáže pracovat se zvířátky. Provozuje unikátní kočičí kavárnu, dokáže zachraňovat koťátka a dostat je z ulice do domácností.
Oblast životního prostředí a zvířata jsou nedílnou součástí města. Rádi bychom vybudovali útulek pro opuštěná, odložená či zraněná zvířata, který v Kladně dosud chybí. A přesně v tomto má Kristýna praktické zkušenosti a má co nabídnout.
Slečna Lafková kandiduje poprvé, a to s cílem pomoci městu, a proč neříct rovnou i čtyřnohým Kladeňákům. Nejde do voleb pro politickou kariéru, jako tomu zpravidla bývá u „velkých“ stran. Jsem rád, že se rozhodla být součástí Volby pro Kladno. Je to pro mě i znamení, že pokud se k nám přidávají mladí schopní lidé, kteří se v životě neztratí, Volba pro Kladno má další perspektivu a je životaschopná."
