Milé kladenské děti,
byl jednou jeden strom Josífek. Rostl si na zahradě mezi kamarády mnoho let, a protože už ho majitel nechtěl a pokácení je sakra drahá záležitost, nabídl ho nejspíš městu Kladnu jako vánoční strom. Jestli městští vyslanci Josífka prohlédli osobně nebo jen na fotkách, bohužel nevíme. Od začátku ale bylo jasné, že ho kamarádi nebudou chtít jen tak pustit. Při odvozu po něm natahovali větve, co to šlo, přesto Josífkovu odjezdu nezabránili. Alespoň si nechali na památku jeho jehličí z celé jedné strany. Smutný byl příjezd Josífka na náměstí. Děti, které na něj čekaly, nevýskaly stejnou radostí jako radní města, kteří se fotkami a videi Josífka hned chlubili, kde se dalo. Samozřejmě jen té správné strany, poškozené větve umně skryli. Rodiče dětí se jen nevěřícně rozhlíželi, zda to radniční veselí je skutečné. Jak se ale říká, pýcha předchází pád. Fotka Josífkových holých větví se záhy začala prohánět na sociálních sítích. Asi nikdo by se nesmál samotnému Josífkovi, nikdo není dokonalý, ale čím více se někdo chlubí a vymýšlí si, tím spíš ho druzí při odhalení podrobí kritice. (Radní města dostali ale jmen, všechny ani nemůžeme opakovat, přeci jen je to příběh pro děti.) :-)
„Lidé se nám smějí, prý neumíme vybrat ani vánoční strom. Sakra. Co budeme dělat? Už víme, hodíme to na firmu, řekneme, že strom byl krásný, ale dopravce ho zničil při převozu. A musí to být něco fajnového... Co třeba, že se větve zamotaly do elektrického vedení a musely se uřezat a pak jsme je tam museli zase vrátit. Jako že jsme ekologičtí, žádné plýtvání a hlavně, nepřiznáme, že na opravu musíme sehnat větve z jiného stromu. A že jich bude potřeba. Takhle budeme za hrdiny!“ Znělo na kladenské radnici.
Josífek jen tiše stál na náměstí a nevěřícně mával oholenými větvemi. „Proč mne neukázali takového, jaký jsem? Proč lžou lidem? Vždyť mám být symbol Vánoc, takhle budu jen symbolem velké vánoční lži. Copak mám někde uřezané větve? I malé dítě pozná, že mi opadalo jehličí a nikam jsem své větve nestrkal. Natož do drátů elektrického vedení,“ vzdychal Josífek a kdyby mohl, rozutekl by se pryč, co nejdál od kladenské radnice. Bylo mu líto i pana dopravce, který se snažil ho co nejšetrněji odvést kladenským dětem a místo poděkování na něj politici, včetně vedoucího odpovědného pracovníka za převoz, hází špínu. Navíc Josífek moc dobře věděl, že tahle lež bude mít hodně krátké nohy a nechtěl s ní mít nic společného.
A protože jsme společností informační, tedy jsou pro nás informace a jejich přenos a zveřejňování opravdu zásadní, není divu, že se vyjádření města dostalo k mnoha lidem. Ne všichni mu věřili a někteří i prověřovali a doptávali se. Pan dopravce je hodný člověk a řekl po pravdě, co se Josífkovi stalo. Jakékoli zamotání do drátů odmítl. A dodal, že strom přišel o jehličí, nikoli větve, kvůli úzkému průjezdu mezi ostatními stromy v okolí, ve kterém vyrůstal. Potvrdil zároveň nepříliš šťastný výběr typu stromku. Ani správci sítí elektrického vedení v době převozu neměli nahlášené žádné větve stromu v jejich drátech. Panu dopravci proto věříme, že žádné větve cestou opravdu neřezal. Přeci není sebevrah!
Josífek dostal větve jiného stromu, sice není žádný velký fešák, ale o to, a nejen o Vánocích, ani nejde. Ať vypadáme jakkoli, vždy je mnohem důležitější, jak se k sobě vzájemně chováme. Ostudu si utržilo hlavně město samotné. Pokud zástupci našeho města vymýšlí lži i o vánočním stromu, jak jim můžeme důvěřovat v daleko vážnějších věcech? Třeba proč je nutné zdražovat vodu, odpady nebo nájmy? Proto si, milé děti a rodiče, neberte z našich radních příklad a nezapomeňte na naše dnešní lidová a generacemi ověřená moudra.
Přejeme Vám krásné a pohodové Vánoce bez chlubení a lží.
